1/5 Poslohovková jarní

12. dubna 2018 v 17:38 | A. |  Z deníku maturantky
Tak aspoň něco už máme za sebou! A ani letos jsme si neodpustili video s tímhle chlápkem:


Jak jsem se připravovala na maturitní slohovku a jak to celé probíhalo?

 

#zdenikumaturantky | Den M/nové články/ a trocha motivace

10. dubna 2018 v 20:41 | A. |  Z deníku maturantky
(Takový to, když na tenhle obrázek narazíte v hodině němčiny :D)


I když si to stále nechci připustit, 4 roky strávené na gymplu utekly snad ještě rychleji, než voda.

Po letech trápení se nad zeměpisnými pojmy, biologickými preparáty a vykoupeným bufetem stojím u své skříně a vybírám šaty, které si obleču na zítřejší maturitní slohovku. Myslím si, že zvolím černé. (Jen tak, pro jistotu.)

Polemizování nad tím, jaké to na gymplu bylo nebo nad stresíkama ze slohovky si radši nechám na zítra, budu přeci jen potřebovat větší múzu, abych tu paní, co mi to bude opravovat, neunudila k smrti. Tak tedy dneska jen krátce a hlavně pro vás!


Fňukání a pár rad

23. února 2018 v 23:17 | A. |  Z deníku maturantky
Tak, a je to tady. Ani nevíte, jak moc se stydim a lituju, že jsem tak dlouho nic nenapsala. Jak moc mi blogování chybělo!

Právě jsem přišla z práce a měla bych se učit maturitní otázky do biologie, ale proto jsem tady a píšu vám článek. (Něčím si to prokrastinační okénko vyplnit musím, no ne?)

 


Jaro (a taky trochu léta)

30. července 2017 v 13:41 | A. |  Z deníku třeťačky
Poslední půlrok třeťáku byl docela náročný. Ani ne tak učením, ale spíš na psychiku. Máte toho hodně před sebou, maturitní ročník se blíží, musíte toho stihnout hromady a prázdniny jsou v nedohlednu. Z posledních sil jsem se nějak doškrábala až k poslednímu dni tohohle školního roku a k vysvědčení. Pokud by ještě někoho zajímalo, jak jsem se měla v druhém pololetí třeťáku, tak račte vstoupit, moje dušička je velmi ochotná se o to s vámi podělit.


Smysl.

27. dubna 2017 v 23:39 | A. |  Z deníku třeťačky
Když jsem přišla s ideou blogu, kde budu sdílet svoje pocity a myšlenky z mého studia na gymplu, byla jsem nadšená. Podobné blogy totiž vídám jen u mediků nebo vysokoškoláků. Co kdyby ale někdo psal o tom, jak přežívá už střední školu? Měla jsem v plánu spoustu motivačních článků, spoustu věcí o organizování času, učení, tipech, zajímavých stránkách a všem možném, co by mohlo nejen (nadcházejícím) prvákům pomoct.

Založila jsem proto tenhle blog. Chvilku se mi i dařilo psát články, ale postupem času jsem si začala uvědomovat, že psaním o času čas ztrácím. Promrhat celý život jen organizováním, plánováním a opakováním nepotřebných slov z učebnic - je to to, co chci?

Rozhodla jsem se změnit můj život, zbavit se všeho, co mi nedává smysl, začít dělat to, co smysl má a užívat si každý den. Nebaví mě pořád plánovat, že něco udělám, zatímco ostatní se do toho po hlavě vrhnou. Nebaví mě přeříkávat to, co řekl někdo jiný. Nebaví mě trávit hodiny s učebnicí, když vím, že mi to k ničemu nebude.

Známky pro mě nejsou tak důležité, jako všeobecný přehled. To, že něco nemám v diáři, neznamená, že to nemůžu udělat - a naopak - to, že něco v diáři mám, neznamená, že to musím udělat, jinak se zhroutí svět. Všechno to, o čem jsem chtěla psát, pro mě ztratilo smysl. Nechci kázat o něčem, co sama nedělám a nechci vás motivovat k tomu, co sama dělám nerada. Proto jsem se rozhodla napsat tenhle článek, abyste věděli a nezoufali, že nic nepřidávám.


Kdo jste měli rádi můj styl psaní nebo mé myšlenky, tak se nebojte, s blogováním nekončím.

Když na mě narazíte, určtě mě poznáte.

Vaše A. ♥

Pololetí, semináře, nové myšlenky

12. února 2017 v 21:37 | A. |  Z deníku třeťačky
Čtvrteční ráno jsem strávila v posteli místo školní lavice, protože mi nebylo ráno úplně nejlíp. Abych ale celý den jen neproležela v posteli, rozhodla jsem se s vámi podělit o pár důležitých mezníků, které se v mém životě staly, a tak vznikl tenhle článek.


Tohle je život a nic víc už nebude

2. února 2017 v 20:39 | A. |  Motivace
Asi jste si všimli, že je druhého února a já teprve píšu první článek tohohle roku. Věřte, že jsem se snažila napsat něco hned po Silvestru, ale nikdy jsem se neodvážila to vydat. Nebyla jsem spokojená, nemělo to "něco", kdy si řeknu, že se s vámi chci o danou věc podělit a předat vám něco, co má smysl.
Právě se pročítáte řádky mého článku, takže vám musí být jasné, že jsem to "něco" konečně našla.


8 věcí, které mi měly dojít už v prváku 1/2

18. prosince 2016 v 14:09 | A. |  Rady a tipy
Původně jsem chtěla napsat článek už minulou neděli, ale vzhledem k tomu, v jak moc pesimistickém duchu se nesl, jsem se rozhodla ho radši nevydat a počkat, až budu mít lepší náladu. No a to je doufám právě teď.


Za ty roky na gymplu se mi se zkušenostmi začaly různě měnit názory a přehodnotila jsem docela dost věcí. Bohužel mi nic z toho nedošlo dřív. Někteří z vás jsou ale možná ještě pořád "čerstvými" prváky, a tak by se vám tyhle rady mohly v nejbližších pár letech hodit. Můžou se ale hodit jakémukoliv gymplákovi, který na to ještě sám nepřišel. No a co jsem se tedy za ty roky naučila?

Podzim

4. prosince 2016 v 22:48 | A. |  Z deníku třeťačky
Dlouhou, velmi dlouhou dobu jsem se dokopávala k tomu něco napsat. Vždycky jsem se bála, že už jsem zapomněla, jak psát, že už můj blog stejně nikdo nečte, že každý už sleduje jen youtubery a tudíž se budou čtenáři znovu získávat těžce. Vymlouvala jsem se na to, že nemám čas, ale pravdou je, že nebyla spíš chuť. Dneska na mě ale nějak padla psací nálada a díky téhle písničce mám chuť zase začít blogovat. Pusťte si ji, je fakt skvělá.

Pro ty, které by zajímalo, co jsem celou tu dobu dělala a jak si vlastně žiju jako třeťačka, jsem se vám rozhodla napsat tenhle článek.


Jak se z toho nezbláznit

26. září 2016 v 14:59 | A. |  Rady a tipy
Možná patříte mezi "workoholiky" a "mimoškolní akčňáky", kteří se zapojují snad do všeho. Školní časopis, družstvo na matematickou olympiádu, volejbalový tým, organizační tým na školní ples, zvolíte si 2 nepovinné předměty a k tomu ještě chodíte na brigádu. Nebo možná patříte mezi ty, kteří chodí do školy a i to skoro nezvládají. Ať už tak či tak, na každého toho může být někdy moc.

Já patřím mezi ty "akčňáky". Bohužel to asi bylo právě tohle "akčňákovství", co způsobilo, že tu právě sedím v dece, piju čaj a už týden nemůžu spát, protože celé noci prokašlu. V tomhle článku bych vám chtěla poradit, co dělat, když je toho na vás moc, abyste neskončili vystresovaní z toho všeho - nebo třeba nemocní, jako já.


Kam dál