Cesta je cíl?

3. ledna 2016 v 20:28 | A. |  Motivace
Vždycky, když nemám nic na práci, honí se mi hlavou spousta myšlenek. Přemýšlím nad svým sokromým životem, nad tím, co budu dělat, co musím stihnout, co jsem udělala špatně, kam se chci dostat, jak to udělat,... Hlavou mi prolétá asi milion věcí. Asi nejsem jediná, co?

Když jsem dneska večer seděla u stolu, jedla ovoce a pila čaj, probíhaly mi hlavou přesně tyhle myšlenky. Určitě jste každý někdy chtěli něčeho dosáhnout. Dostat jedničku z testu, koupit si nový mobil, zvládnout něco, nebo se někam dostat. Měli jste nějaký cíl, za kterým jste se honili a obětovali jste mu všechno možné. Občas jste třeba po nocích plakali, že to nemůžete mít, ale že ostatní to mají. Záviděli jste jim a (tajně) si přáli, abyste to "něco" mohli mít. Snažili jste se, trápili a bojovali jste. Potom přišel ten den, kdy jste dosáhli vašeho cíle. Měli jste nový mobil, vaše tajná láska vás pozvala ven, napsali jste test z biologie na jedničku.

Jenže co pak? Dělo se něco dál? Prvních pár minut, dní, týdnů jste byli nesmírně šťastní. Konečně máte to, po čem jste toužili. Schválně se ale podívejte na svůj mobil. Jak dlouho ho máte? Rok? Dva? Pamatujete si, jak jste o něm snili? Jak jste ho tehdy nutně potřebovali a nechtěli nic jiného? Teď ho hodíte na stůl, na postel a je vám to jedno. Najednou máte přítele, kterého jste chtěly. Byl tak okouzlující, když vám poprvé napsal, viďte? Jenže po nějaké době už není tak dokonalý, jaký byl předtím. A co ta biologie? Test jste zvládli, dostali jedničku. Chvilku jste na sebe byli pyšní, ale co potom? Jednička se ztratila v další hromadě známek a už si pomalu ani nepamatujete, jak pro vás byla důležitá. Najednou to tak důležité není, že? Najednou je to samozřejmé.

Na našich cílech není nejkrásnější to, že jsme je splnili. Po chvilce si najdete jiný cíl, tady ten už vám nebude dost dobrý. Pamatujete si ale tu cestu? Tu sílu, kterou jste vynaložili, abyste vašeho cíle dosáhli? Přesně to je na tom to krásné.

Nebojte se bojovat, i když se to zdá nedosažitelné. Užijte si tu cestu a dejte do toho všechno. Potom budete vzpomínat na dny, kdy jse se snažili udělat maturitu, kdy jste se učili, užívali si, trápili se. Budete vzpomínat na to, jaké to tehdy bylo těžké. Budete vzpomínat na ty léta na střední mnohem víc než na váš Den D a na to, jaké ponožky jste si tehdy oblékli. Na ty ponožky si ani nevzpomenete.


("larva mění podoby" :'D, je skoro jak decepticon)


Já si teda jdu užívat cestu k lepší známce z biologie a jdu si dopít můj čaj.
Zastavte se a užijte si tu cestu. Bude to právě ona, na co budete po určitém čase vzpomínat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 3. ledna 2016 v 20:38 | Reagovat

Tak to ti držím pěsti :)) .. Ono se hodně tvrdí, že cesta je někdy víc než cíl .. ale asi nejsem ten typ optimistického člověka, který se na to umí dívat takhle .. Nicméně článek je krásně napsaný. Koukám, že si tu nová, tak přeji hodně štěstí :)).

2 A. A. | Web | 5. ledna 2016 v 1:46 | Reagovat

[1]: Moc děkuju! :)
Ono je těžké se dívat pozitivně třeba zrovna na to učení, jak ti to neleze do hlavy, na ten stres ze zkoušení nebo testu a tak :D, ale když se pak díváš zpátky, tak si říkáš, že to nebylo zase tak hrozné. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama