Proktastinační pondělí

1. března 2016 v 0:48 | A. |  Z deníku druhačky
Poslední čtyři dny mě neskutečně škrábe v krku. Není to rýma, není to nachlazení, nemám vymluvené hlasivky, ale dost to bolí a pálí. Příští týden mám konferenci a potřebuju si dát hlas a krk zase dohromady, a tak jsem si dneska zašla k doktorce.

Přišla jsem do čekárny a zase rychle vyšla ven. Bylo tam asi deset malých dětí a každé z nich kašlalo nebo prskalo volně do vzduchu a otíralo si své malé prstíčky plné bakterií všude, kde mohlo. Docela jsem se bála, abych neodešla ještě víc nemocná, než jsem přišla. Dostala jsem na týden antibiotika a předepsané ležení doma v klidu v posteli. Hned, když mi to doktorka říkala, proběhlo mi hlavou "A kdo to má jako všechno dopisovat?". Ale jde to.

Po příchodu do školy jsem si vyslechla přednášku v biologii a pak jsem měla hodinu fyziky. Následující čtyři hodiny jsem byla odsouzena trpět v lavici a poslouchat výklad, stresovat se ze zkoušení a snažit se neusnout. Kupodivu, byla jsem vysvobozena. V pátek máme vernisáž k výstavě našich výtvarných prací a to bychom nebyli mi, kdybychom nestíhali. Samo, že jsme v totálním skluzu. Učitelé nás omluvili z hodin a tak jsme celé čtyři hodiny fotili, tiskli, vyrývali, lepili, paspartovali a rámovali.

Na přichystání výstavy je nejhorší materiál. Když nemáte co vystavovat, jste prostě v háji. Takové ty věci kolem zvládne už kde kdo.

Malá ukázka našeho uměleckého nepořádku a úmorné snahy.

Po (snad) úspěšném zarámování mých obrazů mě čekala cesta do papírnictví a galanterie, cesta autobusem, jídlo a konečně pohodlí mé postele a další díly Dr. House. Ne, že bych neměla nacpaný diář a hromadu nesplněných úkolů, ale poslední dobou se nějak necítím na to, abych zvládala všechno. Holt všechno musí chvilku počkat.

Původně jsem chtěla do školy celý týden chodit, ale nakonec se asi rozhodnu pro omluvené a zasloužené volno. Na chvilku zpomalíme a uklidníme ten ruch všude kolem.

A co vaše pondělí? Taky jste ho tak nějak v pohodě zvládli nebo to byla katastrofa?
Míváte to tak taky, že se nezastavíte a pak máte dny, kdy vypnete a nejste schopní si ani dojít pro jídlo nebo pracujete pořád tak nějak stejně průměrně?
A co prokrastinace? Odkládáte věci na další a další dny nebo se tomu zdármě vyhýbáte?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monica. Monica. | Web | 4. března 2016 v 21:24 | Reagovat

No jo, ty děcka a celkově lidi v období příušnic a angín a nevím čeho všeho jsou u doktorů vždycky nejlepší. Vždycky mám chuť co nejdřív vycouvat ven, abych tam nechytla třeba ebolu.

2 Sabush Sabush | Web | 5. března 2016 v 11:20 | Reagovat

Ja som taký typ človeka, čo všetko robí úplne na poslednú chvílu .. a som asi hypochonder :D stále som skoro chorá.. :(( takisto navštevujem gympel, a to učenie ma raz asi zabije, takže super že som našla takýto blog, určite sem ešte zavítam!

3 A. A. | 9. března 2016 v 17:57 | Reagovat

[2]: Ten pocit znám :-D a jsem ráda, že se tu ještě někdy ukážeš! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama