Tohle je život a nic víc už nebude

2. února 2017 v 20:39 | A. |  Motivace
Asi jste si všimli, že je druhého února a já teprve píšu první článek tohohle roku. Věřte, že jsem se snažila napsat něco hned po Silvestru, ale nikdy jsem se neodvážila to vydat. Nebyla jsem spokojená, nemělo to "něco", kdy si řeknu, že se s vámi chci o danou věc podělit a předat vám něco, co má smysl.
Právě se pročítáte řádky mého článku, takže vám musí být jasné, že jsem to "něco" konečně našla.



Poslední měsíc se v mém životě udála hromada věcí. Jelikož jsem ve třeťáku, musíme si vybrat semináře na čtvrťák, už pomalu pokukovat po výšce a po tom, co bychom chtěli vlastně v životě dělat. To mě přivedlo k myšlence, že vlastně nemám páru, co chci v životě dělat. Ani nevím, kam chci směřovat, co by mě bavilo nebo naplňovalo.
Je to rozhodnutí, které ovlivní prakticky celý váš život. Co když se rozhodnu blbě? Co když mě ta výška nebude bavit? Co když to nevyjde a tu výšku nedám? Samé "co když"... Bojíte se stejně jako 30 lidí kolem vás, že si tím rozhodnutím zkazíte celý život. Je to loterie, ve které nemusí všichni vyhrát.

Jako vždycky jsem se snažila najít odpověď v motivačních přednáškách nebo článcích. Poslouchala jsem minuty a hodiny, kdy nejlepší řečníci řečnili i životě, o tom, jak si vybrat povolání a kam v životě směřovat. Jenže ono to nezabralo.

Všechno zlomila až jedna myšlenka. "Tohle je život a nic víc už nebude." ...

Na první pohled se to může zdát jako myšlenka nějakého týpka, který se snaží vymluvit z toho, že pořád jenom chlastá a vymetá jednu párty za druhou. Když se nad tím ale zkusíte zamyslet, má mnohem hlubší a důležitější význam, než jen výmluva nějakého puberťáka.

Když si většina maturantů vybírá vysokou školu a povolání, které chce v životě dělat, hledí hlavně na pár věcí: kolik hodin bude muset dřít, kolik lidí ho při tom bude otravovat a kolik si za to vydělá. Každý toho chce mít co nejvíc a ideální by bylo, kdyby se k tomu připletla ještě nějaká fotka v novinách nebo pořad o vás v televizi. Honíme se za penězi, abychom splatili nájem nebo hypotéku, abychom si mohli dovolit tu drahou televizi, co má soused, jet na dovolenou,...
Celý život vlastně šetříme a snažíme se nashromáždit nejvíc majetku, co můžeme. Televize, auta, domy, mobily, počítače, ti "šťastnější" vily nebo jachty. Vzhlížíme k bohatým a myslíme si, že mají ten nejlepší život a že jsou šťastní.

Pravda je ale taková, že když se honíte za tím vším a myslíte si, že po koupi téhle věci už budete šťastní, taková věc nikdy nepřijde. Nikde není hranice, kdy si řeknete, že tamtu věc už nepotřebujete. Prostě ji zase chcete, jako ty předešlé. Neexistuje hranice, která by vás udělala šťastnýma. Sousedova tráva bude vždycky zelenější a vždycky se najde někdo, kdo toho má víc, než vy a koho budete chtít předehnat. Po všech těch letech snahy si ale uvědomíte, že jste promarnili celý svůj život tím, abyste byli nějací a měli něco, co ten druhý nemá.

Ta nejjistější jistota je, že všichni umřeme. Nikdo se tomu nevyhne, všichni tam skončíme. Nezáleží na tom, jestli věříte, že tam něco je, že tam nic není nebo nevěříte v nic. Důležité je to, že ať je tam cokoliv, všichni budeme začínat s čistým štítem. Vysoké postavení nebude znát nikdo a váš majetek zmizí. Nic, co jste vybudovali nebo postavili, tam nebude mít cenu.

V prváku jsem měla naivní představu, že ze mě bude doktorka. Líbí se mi bílé pláště, prestiž, uznání a solidní plat. Toužila jsm po tom, být skvělá, jenže pak jsem si uvědomila, že to není to, co chci dělat, protože mě to baví a má to smysl. Viděla jsem jen uznání v očích ostatních, že jsem to dala. Další představou byla manažerka velké firmy s co největším obratem. Neměla jsem páru, komu budu šéfovat a na čem budeme pracovat. Důležitá byla jen informace, že se manažeři a ředitelé velkých firem mají finančně skvěle. Jak naivní.

Konečně jsem si uvědomila, že i když jsem po obou toužila, ani na jednom místě bych nebyla šťastná. Honila bych se za něčím a život by mi utíkal před očima. Já bych přeci chtěla vzdělávat jiné lidi, motivovat je a pomáhat jim s tím, aby byli šťastní. Chtěla bych někoho něco naučit a předat jim zkušenosti. Chci vystoupit z komfortní zóny, chci cestovat, poznávat nové lidi, získávat zážitky a učit se novým dovednostem. Chci mít zkušenosti a chci svůj život prožít.

A co chcete vy?


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucie Lucie | Web | 2. února 2017 v 21:22 | Reagovat

Vystihla jsi naprosto přesně fakt, že se celý život honíme za něčím, co si myslíme, že nás udělá šťastnými. Hrozně se mi líbí ta myšlenka o tom, že život je vlastně jenom jeden.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama