Proč se to mám učit (,když mi to stejně k ničemu nebude)?

30. června 2018 v 2:01 | A. |  Motivace
Přes prázdniny (už měsíc si doma válím šunky) se toho u mě moc neděje. Chodím do práce, dělám domácí marmelády a stresuju nad vytvářením rozvrhu na výšce. Zároveň mám ale mraky volnýho času, tak jsem přemýšlela, jakým způsobem nějak smysluplně obohatit vaše životy. Asi už jsem až moc naladěná na vysokoškoláckou notu a na vás, (budoucí) středoškoláky vůbec nemyslím - i když paradoxně, tenhle blog má bejt určenej nejvíc vám, takže to teď přes prázdniny hodlám napravit. (:

Dneska jsem chtěla psát jinej článek, ale nějak jsem se dostala až k větě "Proč se to mám učit, když mi to stejně k ničemu nebude?" a rozhodla jsem se, že vám ulehčím 4 roky nevědomosti, který se (alespoň pro mě) za touhle větou skrývaly.



Výše zmíněná otázka mi nedala spát celej gympl. Nikdy jsem nechápala, proč se musím šrotit "zbytečnosti", který nikdy nebudu studovat nebo používat (a celkem dobře se mi věci dařily šulit, kde to jen šlo). Odpověď je přitom jednoduchá a úplně jasná - na maturitu a PRO VÁS. Jasně, tohle říká každej. Ne každej vám to ale vysvětlí. (A jsem si jistá, že až to pochopíte, budete se na vaše domácí úkoly dívat trochu jinak.)

I když se pokládám za spravedlivýho a čestnýho člověka, u testů to u mě absolutně nefungovalo. Až teď, když už to mám za sebou a vidím věci s odstupem, si uvědomuju, proč to bylo dobrý a proč jsem věci šulit neměla.

Pokud jste na střední, která má zaměření, tak je to jasný. Většina předmětů by vás měla bavit, protože jste si je vybrali a pravděpodobně je budete studovat dál. Když se podívám na gympláky, je to trochu složitější. Na gymplu máte všechno. Dovolte mi teď ale vysvětlit, proč je dobrý na to nesrát.

Rozdělíme si předměty do několika kategorií:

Ty, který si zamilujete, bavěj vás a pravděpodobně je budete potřebovat v budoucnosti. Pro mediky nejspíš biola, pro umělce výtvarka. Každej si najde něco. I když se to nemusí stoprocentně shodovat s tím, v čem budete pokračovat, aspoň jeden nejbližší předmět tam vždycky je. Proč to neni dobrý šulit? To je vám asi všem nad slunce jasný, ale každej si to občas potřebujeme osvěžit. Kdyby neurolog ošulil anatomii lebky, tak z vás po operaci bude chodící ementál. Když se na to vysere zedník, spadne vám zeď v obýváku (v lepším případě). Když doktor, můžete bejt mrtví. U právníka vás zabásnou, ekonomka vás ošidí o prachy a špatnej klavírista jako by nebyl. Je důležitý si uvědomit, že po tom, co zavřete knížky a uděláte zkoušky, už nad váma nikdo ochrannou ruku držet nebude (teoreticky možná jo, ale nejde na to spoléhat). Budou to vaše znalosti, o který se budete muset opřít, až vylezete ze školy.


Pak jsou předměty, ke kterejm můžete mít jakkoliv zabarvenej vztah, ale budou se vám hodit v budoucnu. Začnu s jazykama. Češtinu potřebujete a potřebovat budete. Ještě si na ni rádi vzpomenete, když budete psát životopis nebo email k pohovoru. Další jazyky jsou podle mě důležitý taky. Nikdy nevíte, kdy se vám můžou hodit otřepaný fráze z němčiny, který jste nesnášeli. Moje sestřenka je vdaná v Anglii. Tři roky zpátky to nikoho nenapadlo ani v nejmenším. Spolužačka procestovala Evropu. Kamarádka bydlí v Indonésii. Jazyky vám budou vždycky jen ku prospěchu, ať už je memorování slovíček jakkoli nepříjemný. Jako další bych sem zařadila znalosti matiky (aspoň základ), psaní na klávesnici, nějaká občanka/společenský vědy a pokud máte, nějaký vzdělání ohledně financí.

Následujou u některejch (hlásim se) hejtěný, ale přesto užitečný předměty. Co se týká dějepisu, tak ten jsem nesnášela - hlavně (a nejspíš bohužel jenom) kvůli naší učitelce. Podle mě patří mezi všeobecnej přehled znát, kdo to byl Caesar (nemyslim ten salát) nebo Hitler. Obzvlášť důležitý je poslední a minulý století, protože se to ještě pořád promítá v dnešní politice a utváří to tak budoucnost, ve který budem platit daně nebo vychovávat děti. Taky sem házím (i když nerada) biologii, chemii a fyziku. Chápu, že ne všechny baví všecho a obzvlášť ne tyhle předměty. Zkuste si tam ale najít něco, co vás zajímá. Tady dám příklad na mně samotný: ačkoliv jsem biologickej nadšenec, kytky pro mě byly největší zlo vždy a všude. Jednodomá x dvoudomá, jednoděložná x dvouděložná, jednoletá x víceletá? NEREÁLNÝ. Květní vzorce? NUDNÝ. Taxonomie? ABSOLUTNĚ NEREÁLNÝ A JEŠTĚ VÍC NUDNÝ. Pár dní zpátky jsem ale dělala domácí třešňovej sirup s marmeládou a chystám se dělat vlastní bylinný čaje. Na to potřebujete vědět, kdy a kde co roste, jak se to sbírá a používá. Baví mě kreslit, tak si chci udělat vlastní herbář inspirovanej Harry Potterem.
Z jinýho soudku by se vám mohlo hodit vědět jakej má být normální tlak a kolik už je moc, jakej je rozdíl mezi chřipkou, anglínou a rýmou nebo jak se přenášej různý pohlavní nemoci. Z chemie si aspoň odneste, co budete mít v kuchyni, z čeho jsou prací prášky, na co můžete bejt alergičtí, že kompletně vynechat cukry je postavený na hlavu, co naopak do pusy nestrkat nebo třeba teploty varu methanolu a ethanolu, díky jejichž rozdílu si užíváte víkend. Z fyziky mě napadaj čočky nebo elektrický obvody (protože snad každej bude muset někdy vyměnit žárovku) nebo motory, o kterých by vám měli říct něco i v autoškole. Jako poslední s nechutí doplňuju zeměpis, kterej se podle mě na žebříčku zbytečností řadí mezi topky, ale když už nic, berte to aspoň jako tipy, do jaký hlíny máte zasadit brambory, jak vypadá tornádo nebo kam vyrazit na výlet.

No a jako poslední beru už jen machřící/ztrapňující předměty. Jasný, chápu, číst (skoro) nikoho nebaví a videa jsou víc, než tisíc slov, ale když jste Čech a nevíte, kdo to byl Mácha nebo Jirásek, styďte se. S lítostí přiznávám, že jsem se vždycky cejtila zahanbeně, když nám stážisti z Číny nebo Indonésie psali, že jejich oblíbenej spisovatel je Kundera nebo Kafka a Češi pomalu nevěděli, kdo to je. Máme spoustu skvělejch autorů, hudebníků a umělců, kterých si někteří dostatečně nevážíme a měli bychom. Namátkou například Hynais, Mucha nebo Smetana.

Poslední, co mě napadá, je takovej předmět nepředmět - tělák, kterej jsem se díky lidem, kteří byli ve všech sportech nejlepší, naučila zazdívat a nesnášet. Teď bych ráda řekla všem, co si připadaj trapně, protože neumí odpálit míč ve volejbalu nebo se styděj za to, že jsou "tlustý" - nebojte se a nenechte se odradit. Sport je skvělej. Věřte mi, že hrát volejbal se naučíte jedině hraním volejbalu, jinak to nejde. Kašlete na kecy, že jste leví, trapní nebo špatní. Když se vás někdo zeptá, jestli nejdete hrát, tak zvedněte zadek a jděte. Řekněte ostatním, že to moc neumíte, ale že jste rádi, že vás vzali mezi sebe a že se budete snažit, a oni se budou snažit taky. Uvidí tu odvahu a budou za ni rádi. Ještě se mi nestalo, že by na mě byl někdo vyloženě hnusnej. I když jsme hráli s klukama. Pěknejma klukama, díky kterejm se mi třásly ruce asi pětkrát tolik. Vždycky na mě byli hodní, říkali, že už to zvládám a byli rádi za snahu, kterou jsem do toho dávala. Postupem času jsem zjistila, že mám cvičení i pohyb vlastně ráda, mám pak paradoxně víc energie, než když se celej den válím a nemám natažený svaly z nenadálýho pohybu, protože jsem si je protáhla. Taky je to předmět jako každej jinej (na to nezapomínat!) a chce to trochu vůle, cviku a snahy, abyste ho uměli.

ČAS
Nedávno jsme se bavily se spolužačkama, že litujou každejch 4 hodin, který proseděly učením se před testem ze zemáku, protože nic z toho nikdy potřebovat nebudou. Já tam reprezentovala stranu "nemám čeho litovat, protože jsem tomu nevěnovala ani minutu mýho času". Možná si říkáte, jak jsem na hlavu, že jsem na tom přece líp, když jsem "nemarnila" čas zbytečně, jenže ona to tak úplně není pravda. Občas mě fakt mrzí, že jsem si nepsala zápisy nebo skládala v hodinách prasátka z papíru. Trávit tolik času nad něčím pro nic za nic by mě asi štvalo, ale sama si teď zpětně říkám, že věnovat tomu aspoň chvíli jsem měla. Bylo správný to šulit? Nebylo. Bylo správný nad tím brečet, trápit se a nervovat, když jsem věděla, že to studovat nepujdu? Nebylo. Je podle mě dobrý mít předměty, kde umíte všechno, protože vás to baví a ty, kde se prostě snažíte.

A tak bych byla ráda, kdybyste si z tohohle článku odnesli, že ne všechno učení je nutný zlo. Je mi jasný, že z těch znalostí pěknou hromadu nikdy nepoužijete, ale ještě jsem nepotkala člověka, kterej by mi řekl, že "jo, mít tohle v hlavě mi fakt uškodilo". A i když to v tý hlavě mít nebudete a vykouří se vám to z ní pryč, bylo to dobrý aspoň k tomu, abyste se naučili se učit. Určovat si priority, způsoby, jak si zapamatovat obtížný slovíčka, spojovat si věci, bejt aspoň trochu produktivní (nebo vynalézaví, však se známe).

Ulehčete to trochu těm učitelům, protože oni se většinou fakt snaží. Pokud je někdo furt otrávenej, tak to nikdy není jednostranný. Když se budete snažit a zajímat se o danou věc, budou se k vám učitelé chovat úplně jinak a vy se budete cítit o moc líp.

Nebojte se chodit k tabuli, nesežere vás. Tip, jak jsem se tohohle strachu zbavila já: Vždycky, když mi něco v chemii nešlo, šla jsem po zvonění na přestávku ke katedře a zeptala se naší učitelky, jak že to teda vlastně funguje. Ona mi to vysvětlila s tím, že si to mám jít nakreslit na tabuli (a nejednou se ke mně přidala skupinka spolužáků, kteří na to neměli koule, ale látku nechápali a přesto někde uvnitř toužili po vysvětlení). Tohle mělo a má jenom dva scénáře: za a) pochopíte danou látku nebo za b) pochopíte, co nechápete/kde děláte chyby. No a teď to bude znít jako totální bomba, jo, ale zkoušení u tabule v hodině je vlastně úplně o tom samým. Učitelé tam nejsou od toho, aby vás učilli (to jsou novinky, co ze mě padaj, že?). Spíš je berte jako čtvrťáka, kterej vás prostě kamarádsky kontroluje, jestli to, co umíte, umíte správně. Učitelé maj učit na základce a vést vám ruku směrem nahoru a dolů, protože jste jedničku nikdy v životě nepsali a nevíte, jak na to. Všechno, co vás měl někdo naučit, umíte už ze základky. Na střední vás maj už jen kontrolovat, jestli to děláte správně. A věřte mi, že čím bližší a lepší vztah budete mít s tím učitelem, tím víc pro vás bude jako ten čtvrťák a tím míň jako buzerující nadřízený. A totohle dosáhnete jedině konverzací s ním, ideálně díky zájmu o jeho předmět, protože nic ho nepotěší víc, než to, že jste si za ním došli pro radu a že mu věříte.

Jakej vztah máte k učitelům a učení obecně vy? Změnil se nějak v průběhu střední/vysoký? Nějaký tipy?

A.

(Teď mi právě došlo, jak skvělej je tenhle článek na prvního září! Nakonec jsem se rozhodla ho i tak vydat teď, ať se vám přes prázdniny v hlavě pěkně uleží. Však já vám ho v září zas připomenu. :))
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Soudruh_Trisomie21 Soudruh_Trisomie21 | 20. července 2018 v 1:35 | Reagovat

Krásný článek. :)
Mě vždy u nás na gymplu štvalo, že je tam spousta lidí, jež se tam dostala třeba jen kvůli rodičům, kteří těm lidem nedovolili nic jiného. A ti pak říkají, jak by udělali líp, kdyby šli na obchodku a tak. Ti, kteří vždy nadávali na skvělé matikáře/fyzikáře s úžasnými znalostmi a říkali, že jsou to neskutečné *****. :) A hlavně, stejně jako píšeš ty, otázka: "k čemu mi to v životě bude?".
A vlastně, vždy, když toto zaslechnu, tak je mi vnitřně nějak zle z těch lidí. :D Já považuji za krásný příklad logiku, která zůstává dodnes (nejen) díky učitelům žáky nepochopena. Matematika totiž je až v poslední řadě o vzorečcích, vždy byla o logice, která se od 6. třídy nemění. Pořád jde o to, aby ti lidé se dokázali naučit soustředit se na konkrétní problém, logicky uvažovat při jeho řešení, nezmatkovat, pracovat pečlivě (neb v matice existuje pouze výsledek správný a ty zbylé - špatné), ne o to si pamatovat vzorečky, ke kterým jsou často ve vyšších ročnících povolovány tabulky. Navíc se zde člověk dozví o výpočtech útvarů, které bude využívat neustále, ať už bude obyčejný otec v domácnosti, kutil či cokoliv jiného, o finanční matematice, která se hodí denně, ale předevšim je to ta všudypřítomná logika, která se matematikou pěstuje.
A takhle je to dle mě se všemi předměty, proto jsem já neměl problém s žádným předmětem, protože já jsem si zvolil všeobecné gymnázium a já vím, že ty věci jsou užitečné. To, že na to někdy nemám, nebo spíše jsem líný, už je věc druhá a neopravňuje mě to k tomu daný lředmět hanit.
A tak odpověď je na to, k čemu to v životě bude, docela jasná. Jen holt někteří to schopni pochopit nejsou a někdy jsou už učitelé příliš apatičtí na to, aby se to těm lidem pokusili vysvětlit. Ale co so budem, i když se pokusí, jim je to jedno... :)

2 A. A. | Web | 21. července 2018 v 21:21 | Reagovat

[1]: Děkuju!

To je pak blbý, když jsou tam z donucení... ale myslím, že i tak na tom můžou najít pozitiva a poprat se s tim.

Ta logika je skvělej příklad!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama