Z deníku druhačky

Tak jsem přežila druhák...

9. července 2016 v 17:39 | A.
Tak jsem přežila druhák... a pěkně dlouho se neozvala.

Nebylo to tím, že bych neměla čas, nebyla spíš chuť. Poslední dva měsíce školy se mi trošku měnily priority. Nebojte, na blog jsem nezapomněla. Občas jsem si i zapisovala vtípky z hodin, jenže když jsem přišla domů, nebyla nálada, ani chuť psát.

Pokud bych se do konce prázdnin neozvala (což doufám, že se nestane), tak v září to určitě udělám. Třeťák prý bývá nejhorší, a tak bych se s vámi chtěla postupně podělit o moje pocity a přežívání toho roku. Teď ale ještě naposled zpátky k druhému ročníku. Tady máte krátké ohlédnutí...

Deštivo, občas zubaři

8. dubna 2016 v 18:29 | A.
Posledních pár dní bylo docela slunečných a teplých. Chodila jsem ven, koukala na videa, přemýšlela nad článakama, věnovala se všemu možnému a taky se (ne)učila. Chtěla jsem vám dát o sobě vědět dřív, ale vždycky, když jsem chtěla psát, musela jsem odběhnout a pak jsem ztratila myšlenku. Ostatně, stejně jako dneska.

Ve škole jsme měli jen šest hodin a navíc začalo pršet, tak jsem plánovala, že hned, jak dojedu domů, něco napíšu, budu ležet v posteli s čajem a možná se půjdu učit. Taky to tak máte? Ve mně tohle počasí prostě evokuje takovou spací a poklidnou náladu. Můj perfektní plán ale narušili naši tím, že jedou nakupovat a že mám jet s nimi. No řekněte jim, že budete sedět doma.

Večer jedu zase pryč, takže skoro celý den strávím chozením a cestováním. Včera jsem taky trávila celý den mimo školu a domov. Byli jsme konzultovat jeden zubní zákrok. Čistěte si zuby, děti. Vrátí se vám to.
Byl tam snad nejpříjemnější zubař a sestřička, co jsem kdy viděla. Dokonce i paní na rentgenu byla milá.
Vždycky, když procházím kolem těch sestřiček a doktorů v bílém oblečení a cítím vůni všech těch možných past, injekcí, dezinfekcí a bakteriálních gelů, toužím po MDDr. nebo MUDr. před jménem. Fakt moc. Jenže zjišťuju, že s mým přístupem tam stěží budu mít cokoliv.

Po mé nemoci to ve škole není zrovna ideální, mám snad nejhorší známky, co jsem kdy měla. Nevím, jestli to byl pobyt u zubařů, špatné svědomí, nebo deštivé počasí, ale mám chuť se začít učit. Jako fakt pořádně, žadné naivní představy, že se budu učit na každou hodinu, učit se dopředu a tak, prostě se normálně regulerně učit, což si myslím, je v mých silách. A je taky v silách každého. Ono to učení není tak hrozné. Musíte si jen uvědomit, proč to děláte a jít si za tím.

Cestou od autobusu jsem vyslechla rozhovor asi páťáka a jeho babičky.
P: "Dneska jsem ve škole dostal 1-2 z matiky a 2 z češtiny. A to mě dost naštvalo."
B: "No, to je hezké. To ještě zvládneš vytáhnout."
P: "Tu matiku asi jo, ale tu češtinu ne, ta je mi jedno od první třídy."

Vážně? Vážně mu nezáleží na tom, co bude mít za známky? Někdo tak malý by se měl do školy přece těšit, ne?

Když nad tím tak přemýšlím, mně na známkách taky nezáleželo. Nezáleželo mi ani na učivu, dokud jsem měla jedničky. Teď, když se to schyluje k nepěkným číslům, sahám si víc a víc do svědomí a uvědomuju si, že bez učení a snahy to už prostě nejde.
Není to o známkách, ty o moc věcech nevypoví. Každý si umí napsat tahák nebo jinak podvádět. Horší ale je, když si uvědomíte, že okrádáte jen sami sebe. Vy budete ti, kdo to nebudou umět a potom budete před přijímačkama bezradní, protože máte sice dobré známky, ale učivu vlastně vůbec nerozumíte. A to nechci.

Co je nového u vás v poslední době? Učíte se pravidelně nebo to vždycky "prostě nějak dopadne"? Záleží vám na tom, co umíte nebo pokud projdete, je vám to jedno?

Proktastinační pondělí

1. března 2016 v 0:48 | A.
Poslední čtyři dny mě neskutečně škrábe v krku. Není to rýma, není to nachlazení, nemám vymluvené hlasivky, ale dost to bolí a pálí. Příští týden mám konferenci a potřebuju si dát hlas a krk zase dohromady, a tak jsem si dneska zašla k doktorce.

Přišla jsem do čekárny a zase rychle vyšla ven. Bylo tam asi deset malých dětí a každé z nich kašlalo nebo prskalo volně do vzduchu a otíralo si své malé prstíčky plné bakterií všude, kde mohlo. Docela jsem se bála, abych neodešla ještě víc nemocná, než jsem přišla. Dostala jsem na týden antibiotika a předepsané ležení doma v klidu v posteli. Hned, když mi to doktorka říkala, proběhlo mi hlavou "A kdo to má jako všechno dopisovat?". Ale jde to.

Po příchodu do školy jsem si vyslechla přednášku v biologii a pak jsem měla hodinu fyziky. Následující čtyři hodiny jsem byla odsouzena trpět v lavici a poslouchat výklad, stresovat se ze zkoušení a snažit se neusnout. Kupodivu, byla jsem vysvobozena. V pátek máme vernisáž k výstavě našich výtvarných prací a to bychom nebyli mi, kdybychom nestíhali. Samo, že jsme v totálním skluzu. Učitelé nás omluvili z hodin a tak jsme celé čtyři hodiny fotili, tiskli, vyrývali, lepili, paspartovali a rámovali.

Na přichystání výstavy je nejhorší materiál. Když nemáte co vystavovat, jste prostě v háji. Takové ty věci kolem zvládne už kde kdo.

Malá ukázka našeho uměleckého nepořádku a úmorné snahy.

Po (snad) úspěšném zarámování mých obrazů mě čekala cesta do papírnictví a galanterie, cesta autobusem, jídlo a konečně pohodlí mé postele a další díly Dr. House. Ne, že bych neměla nacpaný diář a hromadu nesplněných úkolů, ale poslední dobou se nějak necítím na to, abych zvládala všechno. Holt všechno musí chvilku počkat.

Původně jsem chtěla do školy celý týden chodit, ale nakonec se asi rozhodnu pro omluvené a zasloužené volno. Na chvilku zpomalíme a uklidníme ten ruch všude kolem.

A co vaše pondělí? Taky jste ho tak nějak v pohodě zvládli nebo to byla katastrofa?
Míváte to tak taky, že se nezastavíte a pak máte dny, kdy vypnete a nejste schopní si ani dojít pro jídlo nebo pracujete pořád tak nějak stejně průměrně?
A co prokrastinace? Odkládáte věci na další a další dny nebo se tomu zdármě vyhýbáte?

Sťastné a Veselé!

24. prosince 2015 v 12:36 | A.
Taky máte rádi těch pár předvánočních dní? I když toho máte moc a nestíháte probírat látku v čas, nikomu se nechce nic dělat, zápisy si píšete jen tak zlehka, učitelé o trochu zkracují hodiny, pár z nich vám třeba dovolí i film, testy se přelážejí na po Vánocích,...

My jsme poslední 3 dny strávili sledováním Bídníků, šesti hodinami Bi+Ch praktik denně. Není to perfektní? To si pak připadáte fakt důležitě, když chodíte po škole celý den v bílém plášti a máte celý den jen praktika. Skoro jako medici! No a taky vánočními fotbalovými a volejbalovými zápasy. Odložili jsme asi čtyři testy, protože cca půlka třídy usoudila, že nemá cenu do té školy vůbec jít a byli jsme šťastní, že máme takový volnější režim. Měli jsme dokonce i besídku, předali si dárečky a snědli hromadu cukroví.

No, kdo by nebyl šťastný, že? Zní to perfektně. Nemusíte nic dělat, jen tak se flákáte po škole a užíváte si té volnosti, žádný stres z písemek, žádné eseje, které jste měli donést včera,... Jenže po Vánocích přijde ledová sprcha. Začne se všechno dohánět, bude se probírat dvakrát rychleji, testy se jen povalí. Všichni budou šílet nad blížícím se vysvědčením…

Doteď to nikdo moc neřešil, na nějaké vysvědčení ještě vůbec nepřišla řeč (myslím, že do 4. ledna to bude většině lidí pořád jedno) a všichni měli za to, že jsme teprv někde v listopadu. Jenže, chyba lávky. Ten papír vám budou předávat už za malou chvilku. Pokud jste byli celý rok stejně pilní, jako já, oddávali se prokrastinaci, seriálům a ležení v posteli, asi taky máte co vylepšovat. Jenže, komu by se chtělo o prázdninách učit? No nikomu. Ale jak se tak koukám na to, co mi vychází, fakt se budu muset učit.

Berme to ale z té lepší stránky, aspoň se při učení cestodes, trematodes a plathelminthes (Nezní vám to slovo jako název zubní pasty? Protože mně jo.) budu moct cpát bramborovým salátem.

A co vy? Budete se koukat na pohádky, jíst cukroví a užívat si zaslouženého volna nebo budete taky dohánět školu a učit se?


Ať už tak či tak, chtěla jsem vám popřát krásné a poklidné prožití svátků vánočních (zase to s tím učením nebudeme přehánět), hodně pohody, lásky a štědrosti. Užijte si svátky s vašimi blízkými, potěšte je nějakým dárkem nebo aspoň zprávou. Ukažte jim, co pro vás znamenají a že je máte rádi.
Taky vám přeju všechno nejlepší do nového roku, maturantům pevné nervy při maturitě, deváťákům, aby se správně rozhodli a nám ostatním, aby se nám dařilo v tom našem proplouvání středními (a vysokými) školami.

Matika

15. prosince 2015 v 20:03 | A.
Když jsme ve druháku dostali novou učitelku na matiku, myslela jsem si, že to nedám. Mluvila asi stejně rychle jako Eminem a nedávno jsme se dokonce se spolužákem shodli, že píše ještě rychleji, než mluví. Vzhledem k tomu, že je to matikářka, nepíše zrovna čitelně a vyluštit nějakou větu z tabule je skoro nadlidský úkol.

V prváku to byla pohoda. Nezažili jsme snad hodinu, kdy by někdo nestíhal, teď je to zcela běžné. Tehdy nebylo co nestíhat, jenže do druháku jsme přišli s asi tříměsíčním skluzem. Vzhledem k mé téměř měsíční nepřítomnosti v září (ne, že bych byla nemocná, spíš jsem docela výletovala a flákala se, kde mohla) byla moje první známka trojka, kterou jsem si následně opravila na čtyřku. Paráda, co?

,,..Dneska budeme mluvit o úplně novém tématu - zobrazení..."

Je docela paradox, že tohle píšu právě v hodině matiky. A je taky paradox, že před dvěma měsíci jsem byla ten poslední člověk, který by vám řekl, co v matice berem - natožtak vám poradil s nějakým příkladem, ale teď dokážu vnímat každé matikářčino slovo, dokonce ho i chápat (to je, co) a ještě k tomu psát článek. Ono je to teď totiž fakt lehké. Osovou souměrnost jsme brali na základce a matika má super výhodu v tom, že když se na něco přijde, tak to platí. Neobjevíte žádný nový druh, o kterém jste si mysleli, že neexistuje. Nenajdete žádné spisy, díky kterým se mění podnět k třicetileté válce. Až s touhle učitelkou jsem vlastně začala chápat to krasné, co na matice je. A jo, fakt je na ní něco krásného a má to něco do sebe. Poslední dobou se docela držím, dokonce si rýsuju všechno, co bychom měli mít narýsované. A baví mě to.

Vlastně, druhák celkově mi přijde mnohem lehčí, než prvák. Učiva je prý podle učitelů víc, ale podle mě je to lehčí, líp se to chápe a hlavně už to dává smysl. Najdete záchody aniž byste se ztratili, pamatujete si jména aspoň půlky učitelů a plus mínus víte, kdo jaký je. Prý je druhák nejlepší (a nejlehčí) rok na střední. Před rokem jsem si nedokázala představit, že prvák úspěšně zvládnu, s druhákem to už tak černě vůbec nevidím.

Chápete matiku?
 
 

Reklama